Jak to udělat, aby děti na Ukrajině mohly přestat malovat tanky

Autor textu: Fuczik

 

Jak vypadá výuka v současném Charkově, kde pod ruskými bombami zmizely nejméně tři školní budovy? Za jakých podmínek se učí děti v Buče? Jak probíhá hodina výtvarné výchovy v krytu? A můžeme nějak dětem na ukrajinských školách pomoci?

V minulém týdnu se ve Veletržním paláci (NGP) uskutečnila výstava Umělci po škole – Ukrajina. Projekt, jímž byla výstava součástí, realizovala platforma Máš umělecké střevo? společně s Českými centry a Českým centrem v Kyjevě. Jeho smyslem bylo podpořit děti na základních školách na Ukrajině, nabídnout jim možnost alespoň na chvíli přijít na jiné myšlenky, než je svírající válečný konflikt a zároveň do hodin zapojit ukrajinské umělkyně. Jedním z motivů projektu je snaha připravit ukrajinské děti na způsoby praxe v evropském prostředí, kam ukrajinská společnost směřuje.

 I.

Budoucnost je pro Ukrajince jen jedna – ta spojená s Evropou, Evropskou unií. Ruská agrese a její následky zavřeli cestu ke všemu ruskému (doslova) na několik generací. V takové situaci se ukazuje, jak důležité a prospěšné mohou být obdobné aktivity. Vyrůstající nejmladší generace dětí na Ukrajině by měla být co nejlépe připravena na evropské hodnoty a také její kulturu. Česká republika, jako země, která od počátku jasně stojí za Ukrajinou a která dlouhodobě vytrvala v její podpoře, má sehrávat důležitou roli i na poli vzdělávání a kultury. Je to jedinečná šance, jak přispět k ochraně také našich vlastních zájmů.

Všichni chtějí přispět k obraně Ukrajiny, i děti. Proto děti na Ukrajině malují ve škole obrázky, dost často s vojenskou tematikou, které pak posílají vojákům na frontu. Pro vojáky jsou tyto obrázky důležité jako symbol toho, za co bojují. Nebojují za abstraktní čest, hrdinství nebo medaile, ale za svůj domov, rodiny, děti a budoucnost Ukrajiny, které tyto děti znamenají. Jsou to zcela konkrétní lidi a děti, vojáci i vojákyně v tomto dětském obrázku vidí, že se na ně nezapomnělo a vidí v tom velice konkrétní připomínku účelu tohoto boje, vysvětluje ředitelka Českého centra v Kyjevě Tereza Soušková situaci, která v zemi ve válečném stavu trvá už víc než dva roky.

Projekt Umělci po škole se u nás úspěšně rozvíjí už pět let. Jeho myšlenka k nám přišla ze zahraničí, kde jsou podobné projekty již běžné a jejich smyslu všichni rozumí. Rozvoj dětské kreativity, komunikačních prostředků, podpora spolupráce nebo rozdělení kompetencí je prostě dobré podporovat, protože právě toto jsou nástroje a dovednosti, které ve své budoucí činnosti uplatní drtivá většina dětí narozená v posledních letech. Autoři projektu se u nás soustředí na propojování hodin výtvarné výchovy s mladými umělkyněmi a umělci, kteří mají empatii a schopnost naslouchat dětem a dohromady s dětmi pracovat nějaký čas na společném projektu. (více v článku Deníku N).

Vnímám tento projekt jako velký posun ve výuce výtvarné výchovy na Ukrajině. Děti na základních a středních školách se teď samozřejmě neučí o současném umění a nemají příležitost potkávat se takto zblízka s umělci. Také je to velký posun pro ukrajinské učitelky a jejich vnímání výtvarné výchovy, protože jsou u nás stále cítit, díky dlouhodobé kolonizaci Sovětským svazem, pozůstatky sovětského vzdělání, vysvětluje současnou situaci ukrajinská umělkyně žijící v Praze Masha Kovtun.

II.

Se stejnou myšlenkou – zapojit ukrajinské umělkyně do hodin výtvarné výchovy – vznikal loni na podzim program pro Ukrajinu, ačkoliv bylo jasné, že bude probíhat ve velmi specifických podmínkách. Jednou z řady změn byla skutečnost, že se do něj mohli přihlásit pouze ženy – učitelky a umělkyně, a to proto, že mužům je zakázán výjezd ze země (pouze výjimečně na zvláštní povolení) a nemohli by se tak zúčastnit workshopu v Praze. Dalším rozdílem byla skutečnost, že výtvarná výchova na řadě ukrajinských škol neprobíhá v současnosti vůbec, nebo pouze v online podobě. Také možnost projekt financovat z ukrajinské strany se ukázala jako nereálná.

Na počátku projektu byla sada workshopů připravená v Praze pro vybrané ukrajinské pedagožky. Ty se do projektu mohli přihlásit přes open call vytvořený díky spolupráci s Českým centrem v Kyjevě, které projekt koordinovalo za druhou stranu. V listopadu 2023 pak proběhla v Praze první řada workshopů, jejímž záměrem bylo připravit pedagožky na zcela novou situaci, na jiný způsob spolu-práce, než na který jsou zvyklé. Atmosféra tam – při nejlepším – připomíná covidovou situaci u nás před čtyřmi lety. Děti na východě Ukrajiny se učí v online prostředí, do společné školní budovy nechodí, vyučuje se v krytech. Obdobný stav je také v Kyjevě, naopak ve Lvově a obecně na západě Ukrajiny je podoba vyučování relativně zachována. I tato kritéria byla nutné do projektu zapracovat, hledat způsoby, jak se mohou umělkyně zapojovat i v těch nejtěžších podobách výuky. Zároveň je nutné ocenit snahu jednotlivých pedagožek projektu se zúčastnit. Jen pro představu: cesta vlakem z východo – ukrajinského Dnipra do Prahy trvá v současné době víc než dva dny. Další pedagožky dorazili ze škol z Kyjeva, Lvova, Žitomiru, Buči nebo Zhovti Vody. V Praze také došlo ke shodě na společném tématu projektu, které bylo „Udělejte krok – otevřete svou představivost“. Naším záměrem bylo najít takové téma, které umožní dětem se rozptýlit, hrát si, zapomenout na jejich těžkou situaci, odklonit se od tématu války. Proto jsme zvolili téma, které pracuje s jejich představivostí a fantazii. Na tom jsme našli shodu s učitelkami i umělkyněmi, vysvětluje koordinátorka projektu Romana Bartůňková.

Samostatným tématem se ukázal způsob financování projektu. Přes všechnu snahu o nalezení transparentního způsobu financování ze strany státu se nakonec podařilo projekt realizovat z grantu Národního plánu obnovy (NPO), tedy z evropských peněz, a také díky finanční podpoře dárců a podporovatelů.

Projekt pokračoval letos v zimě a na jaře díky online setkáním do kterých se zapojily jak pedagožky, tak postupně také umělkyně, které vybrali zástupci MUS na základě dotazníku. Vznikl půdorys, na kterém se projekt následující měsíce odehrával: koordinátorka – umělkyně – učitelka. Koordinátorkami, ale také mediátorkami se stali, kromě Romany Bartůňkové, ukrajinské umělkyně Masha Kovtun a Olga Krykun.

Teď je dost těžké navázat vztah mezi současnými umělci a školou, a to kvůli mnoha faktorům. Nemůžeme někam vézt děti, protože ne vždycky je to bezpečné, nemůžeme navštěvovat galerie, protože tam často nejsou kryty. Celková bezpečnostní situace řadu věcí nedovoluje. Proto jsou podobné projekty pro nás velmi důležité, vysvětluje důvod, proč se do projektu zapojila učitelka a pracovnice odboru školství v Kyjevě Nadyia Novykova. Podobně situaci popisuje Oksana Biriukova z Dnipra. Právě její situace je jedna z vůbec nejsložitějších. Děti vidím jen přes kameru, učíme se takhle už víc než čtyři roky. Nejdřív to byla epidemie covidu a pak hned navázala válka. Pro děti, ale i pro nás je to nesmírně náročné. Ale musíme to zvládnout.

Samotná spolupráce mezi umělkyněmi a dětmi, ke které docházelo v jarním období, měla nejrůznější podoby. Od osobních setkání a práce s celým kolektivem třídy až po online setkání přenášených do bytů dětí nebo krytů. A stejně odlišné byli také projekty, které konečně začali vznikat. Jejich podoba, jak se později ukázalo, byla přesně tím, co si všichni přáli.

Spolupráce s umělci, partnerskými školami, vyučujícími a dětmi probíhá prostřednictvím workshopů přímo ve škole. Role pedagoga je po celou dobu více mediátorská, pomáhá především v komunikaci a s organizačními problémy. Na počátku se umělec představí, ukáže dětem svůj způsob práce, vysvětlí, jak nad tvorbou přemýšlí. Následuje vznik tvůrčích skupinek uvnitř třídy a společné hledání podob práce, rozdělení rolí. Průběh umělecké práce žáci konzultují s pedagogy, umělci nebo přizvanými lektory, aby během následujících týdnů dovedli svůj projekt k finální podobě. Umělci či umělkyně s dětmi jejich projekty koordinují, radí, pomáhají s tvorbou. Vzniká tak společné dílo, k jehož vzniku každý přispěje svými možnostmi. Závěrečným výstupem projektu je společná výstava vzniklých realizací nebo záznamů z procesu společné práce. Také instalace děl vzniká jako společný proces, umělec se mění v kurátora a hledá s dětmi nejlepší způsob prezentace jejich práce, popisuje Bartůňková proces práce na projektu.

 

III.

Na konci letošního června se uskutečnila v Paláci umění ve Lvově improvizovaná výstava prací, které vznikly v ukrajinských školách jako spolupráce umělkyň a dětí. Vernisáž projektu proběhla za účasti dětí, umělkyň, pedagožek a také českého organizačního týmu z platformy Máš umělecké střevo? Na Ukrajině stále výstavy umění probíhají, jen se neodehrávají tak často v galeriích, ty jsou zavřené, sbírky umění deinstalované. Ale jsou další prostory, negalerijní, kde se dá umění prezentovat a ty nyní využíváme, říká Masha Kovtun. Výstava ve Lvově zůstala do poloviny července a následně byla převezena do Národní galerie v Praze. Tady byla doplněna o několik workshopů, a především odborné kolokvium, které se zaměřilo na obdobné projekty vznikající jako mezinárodní spolupráce. Projekty, které přináší na Ukrajinu evropskou kulturu jsou právě dnes velmi důležité. Pocit sounáležitosti a také toho, že Ukrajinci nejsou na svoji situaci samotní je pro ukrajinské umělce a kulturní scénu zcela zásadní. České centrum Kyjev podobné projekty podporuje, ale zároveň je nutné chápat válečnou situaci a s tím související bezpečnostní opatření, která musíme přijímat, dodává k současné situaci Tereza Soušková.

Důležitost tohoto společného projektu vnímáme především v předání dlouholetých zkušeností MUS vybraným ukrajinským pedagožkám umožňujících formování dětské kreativity i za situace probíhajícího válečného konfliktu. Umožňuje citlivou profesionální práci, která se může procesně rozvinout i do vrstev s terapeutickým přídechem. Jedná se o zcela zásadní počin, který jsme rádi pomáhali rozvíjet od prvních společných debat s MUS, říká Anna Hrabáčková z centrály Českých center v Praze, která se do projektu zapojila hned od počátku.

Aby mohl projekt Umělci po škole – Ukrajina pokračovat, musela by se sejít řada pozitivních faktorů. Především najít způsob financování u nás i na Ukrajině, aby se projekt mohl stát udržitelným a mohl se rozvíjet. O jeho smyslu není třeba pochybovat, projekty dětí, zájem ze strany škol, pedagožek i umělkyň přesahuje možnosti organizátorů. Jde o jedinečnou šanci podílet se na obnově obrovské země, se kterou nás spojuje historie. Současná situace na Ukrajině a česká podpora je nejsilnější vazbou, která se ve vzájemné historii obou zemí objevila. Je v našem zájmu ji neztratit.

 Umělci po škole – Ukrajina

Spolupráce začala čtyřdenním workshopem v listopadu roku 2023 v Praze. Skupina ukrajinských učitelek přicestovala do České republiky, aby se seznámila se záměry a metodikou našeho projektu. Společně s námi se učitelky také dohodly na tématu, jímž je Udělej krok, otevři se fantazii!

Po návratu ukrajinských kolegyň domů koordinátorky projektu vyhlásily open call na umělce/umělkyně, kteří působí v Ukrajině. Nyní již úspěšně započalo propojování vyučujících s vybranými umělkyněmi. V těchto týdnech se tandemy společně domlouvají na možnostech vstupu umělkyně do výuky a stanovují si harmonogram práce.

Ve východních částech Ukrajiny, kde nelze výuku a participaci umělkyň realizovat fyzicky, bude i komunikace s dětmi (které mnohdy musely opustit své domovy a nyní žijí v jiné části země) probíhat online.

Na úvodních setkáních umělkyně představí dětem svojí tvorbu a svůj způsob práce, vysvětlí, jak nad tvorbou přemýšlí. Následuje brainstorming nad společným tématem a vznik menších tvůrčích skupin uvnitř třídních kolektivů. Skupiny pak společně hledají způsob práce, rozdělují si role. Průběh umělecké práce konzultují s vyučujícími a umělkyněmi a posouvají během následujících týdnů svůj projekt k finální podobě.

Umělkyně i vyučující jsou dětem oporou, poskytují jim feedback. Vzniká tak společné dílo, k jehož vzniku každý přispěje svými možnostmi. Závěrečným výstupem projektu je společná prezentace vzniklých realizací nebo záznamů z procesu společné práce. Také instalace děl vzniká jako společný proces, umělec se mění v kurátora a hledá s dětmi nejlepší způsob prezentace jejich práce.

Umělkyně i vyučující mají po celou dobu projektu možnost online konzultací s koordinátorkami projektu. Mohou se na ně vždy obrátit s tím, co potřebují.

Pracovním jazykem celého projektu je ukrajinština, součástí projektu je zabezpečení kvalifikovaných osob na české straně, které plynně hovoří oběma jazyky (koordinátorky).

Zapojené umělkyně: Juliya Makogon, Darja Molokoedova, Kamila Yanar Jevsevija, Ziakina Nina Laguta, Iryna Loskot, Mariam Gubenko, Bilyk Ksenia, Mila Kostiana

 

 Kolokvium Možnosti kreativního vzdělávání v rámci mezinárodní spolupráce

Platforma Máš umělecké střevo? uspořádala v Korzu NGP ve Veletržním paláci v pátek 18.10. kolokvium na téma Možnosti kreativního vzdělávání v rámci mezinárodní spolupráce. Vystoupili na něm zástupci a zástupkyně vybraných vzdělávacích organizací, kteří se podělili se o své zkušenosti s přeshraničními projekty, které realizují. Kolokvium představilo inspirativní momenty a příklady dobré praxe i to, jakými úskalími při jejich přípravě i realizaci procházejí.

Své příspěvky představili Andrea Kaňkovská a Lucia Horňáková Černayová (Katedra výtvarné výchovy PdF MU, Brno; Akadémia výtvarných umení, Banská Bystrica), Nadiya Novykova (Odbor školství Kyjev/Program pro nadané děti), Ridina Ahmed (Hlasohled), Philipp Schenker (Projekty pro Goethe Institut a Deutsch-Tschechische Zukunftsfond), Eva Papánková (Centrum choreografického rozvoje S.E.S.TA, platforma uMěním), Lucie Hajdušková (Katedra výtvarné výchovy PedF UK, Praha), Dominika Kubičková (Slovenská Národná Galéria), Oldřich Bystřický (Národní galerie Praha), Ondřej Horák (Máš umělecké střevo?)