Umělci po škole na Ukrajině úspěšně završili 3. ročník

Třetí ročník projektu Umělci po škole – Ukrajina je úspěšně za námi. Přinesl spoustu radostných momentů a překvapení pro všechny malé i velké účastníky ze sedmi ukrajinských škol a letošní téma Svoboda snít СВОБОДА МРІЯТИ bylo uvolněné tvůrčí atmosféře skutečně nápomocné.

Projekt Umělci po škole, který spojuje mladé umělce a umělkyně s vyučujícími a dětmi ze základních škol v České republice, měl 14. května 2026 své finále také v základní škole v obci Havrylivka nedaleko ukrajinského hlavního města Kyjeva. Vyučující a umělkyně v sedmi školách bučanského okresu v průběhu spolupráce na projektu postupně nacházely společnou řeč, aby děti pochopily, že se s tímto tandemem mohou cítit svobodně a svobodně také tvořit. Umělkyně nabízely originální pojetí tématu i tvorby a profesionalitu v práci s uměleckými médii, učitelky zase znalost dětí a školního prostředí. Školní týmy pak krok za krokem zkoumaly podle slov místní koordinátorky projektu Naděždy Novikové “zdánlivě jednoduché téma, které jim však nakonec otevřelo nečekané hloubky”.

Téma ročníku Svoboda snít si ukrajinské učitelky a umělkyně zvolily na společné přípravné online schůzce. S dětmi následně hledaly odpovědi na otázky, jak by mohl vypadat svět, ve kterém chtějí žít, co si přejí zachovat a co změnit. Všech sedm projektů nakonec ukázalo, že snění není pouhým únikem od reality, ale důležitým prostorem pro představivost, hledání vlastní identity, pocitu bezpečí. Vznikla kolekce prací, které připomínají, že možnost svobodně snít je jedním z předpokladů pro aktivní vztah k budoucnosti.

Následující řádky jsou postřehy Nadii Novikové, která s umělkyněmi a učitelkami projekt reflektovala:

„Sama si nevzpomínám, kdy jsem naposledy snila. Styděla jsem se, bylo mi nějak nepříjemné o tom mluvit“, přiznává umělkyně Daria Molokoedova. Proto na prvním setkání sdílela své sny  a malovala společně s dětmi. Umělkyně Lilya Petrova dodává: „Téma se zpočátku zdálo trochu banální. Ale je úžasné, jaký složitý komplex prožitků se může vynořit, pokud k němu přistoupíme upřímně, bez skepse“.

Některé děti na otázku „čím chceš být?“ nekreslily vysněné povolání, ale jaký bude jejich emocionální stav v okamžiku, kdy válka skončí. A umělkyně Iryna Loskot si všimla, že „se budoucnost dětem jeví jako industriální a šťastná, zatímco minulost — jako pochmurná a traumatická“.

Každá umělkyně si vybrala techniku, která rezonuje s tématem. Darja Molokoedova navrhla pracovat s úlomky skla — křehkým materiálem, který se stal vizualizací snů. Lada Verbina vytvářela s dětmi na podlaze velké malby se třpytkam a dětem dala svobodu pohybu a představivosti. Evsevia Zyakina nabídla jako médium krabicové divadlo, kde děti mohly své sny zahrát jako na ”jevišti”. Lilya Petrova pracovala s grafikou a komiksy: „Grafický jazyk naznačuje cesty, jste díky němu pozorní k obrazu i k sobě“. Iryna Nalyvaiko nechávala každého vybírat materiály samostatně — plst, drát, karton, plastelínu, fólii — a vytvářet fantastické postavy s vlastními sny. Yulia Makogon dávala dětem maximum svobody: malovat na zemi, rukama místo štětců, sedět na lavicích „právě skrze takovou svobodu se objevuje skutečná tvořivost“. Iryna Loskot pracovala s přírodním prostředím Zdvyživky (pozn. název oblasti v okolí školy), kde děti nejprve hledaly reálné stopy pomocí měkkého těsta, sbíraly to, co našly v okolí. A pak pomocí montážní pěny vyráběly fantastické stopy. Ekologický materiál pro skutečné nálezy, umělý materiál pro jejich představivost. 

Učitelka Kateryna Jermačenkova si všimla něčeho nečekaného: „Zdánlivě lehké téma se v praxi ukázalo jako těžké. Naše děti umí lépe plnit pokyny než projevovat skutečnou vnitřní svobodu“. Ale ke konci se tento pocit postupně uvolňoval.

Dokonce i během leteckých poplachů děti nechtěly přestat a chtěly pracovat v krytu. Netrpělivě vždy čekaly na další setkání. Darja Molokoedova vzpomíná na poslední schůzku s dětmi – procházku po Vorzeľi: „Právě v ten den jsem si ty děti velmi oblíbila. Překvapilo mě, jak jsou chytré“. Iryna Loskot si pamatuje procházku do lesa ve Zdvyživce a vtipnou historku o botě unesené proudem řeky.

Všechny umělkyně jsou zajedno: formát tandemu přináší jinou kvalitu interakce. „Kdybychom pracovaly odděleně, nevzniklo by žádné společenství“, říká Iryna Loskot. Učitelka Iryna Romanenko dodává: „Spolupráce s umělkyní proměnila naše obvyklé hodiny v lehkou hru, při které děti zapomínaly na starosti a prostě si užívaly tvořivost“. A Darja Molokoedova si cení toho, že učitelka zná děti nejen jako žáky „snadněji jsem pochopila, proč dítě tvoří právě tímto způsobem, když jsem poznala, jaké je“.

. . .

Společná výstava tvůrčích týmů je vždy oslavou několikaměsíční spolupráce a kreativity.

V Čechách se pro účel závěrečné prezentace snažíme najít zajímavý kulturní prostor nebo galerii. Na Ukrajině však ve většině těchto institucí bohužel chybí protiletecké kryty. Výstava byla proto kvůli bezpečnosti všech mladých tvůrců a jejich průvodkyň instalována v jedné ze zapojených škol a to v menší obci Havrylivka, cca 35 km severně od Kyjeva. 

Vernisáž se konala 14. května dopoledne po noci největšího dronového útoku na Kyjev a jeho okolí od začátku války. Přesto se slavnostní završení projektu podařilo koordinátorce Nadie Novikové realizovat. Na výstavu byly z okolních škol vypraveny autobusy a dětem zajištěno občerstvení. Je skutečně obdivuhodné, že i v těchto podmínkách naše ukrajinské kolegyně dokázaly zajistit, aby všichni mohli zhlédnout projekt Митці після школи jako jednotný celek, který se zrodil z jejich svobody snít.

Našim přáním je, aby projekt byl udržitelný a vedl ke zvýšení odolnosti vůči nepříznivé sociální situaci na Ukrajině prostřednictvím společné tvůrčí činnosti, která má terapeutický potenciál a směřuje do budoucnosti. Chceme také posílit spolupráci mezi uměleckým sektorem a školami, zvýšit zájem o živé umění, kreativitu a spolupráci jako prostředků k uzdravení společnosti, rádi bychom také alespoň trochu přispěli k propojování kulturních institucí, škol a komunit.

Projektem Umělci po škole usilujeme my v Čechách i ve spolupráci s Nadiou a jejími kolegyněmi na Ukrajině o pozitivní dopad živého umění na klima ve školách, ale zejména o podporu učitelek a učitelů, kteří s žáky zůstávají, i když umělci a umělkyně odejdou. 

„Ve vesnici Sinyak, kde se škola nacházela, čápi a obrovské mraky koexistují s dírami po kulkách v plotech, které zbyly po ruské okupaci; první i druhé jsem viděla z okna autobusu pokaždé, když jsem šla do mojí třídy. Na pozadí vesnického ticha jsem slyšela a stále slyším srdce úžasných lidí, které tu nyní znám.

Nejvíce mi utkvělo v paměti moje první setkání se 4. třídou. Ohromilo mě, že děti měly zájem poslouchat, a až pak vyprávěly své příběhy. (…) Na začátku jsem nechápala, proč děti zadání „nakresli, co opravdu chceš“ frustrovalo a jako by stále hledaly něco, co by bylo „správné“. Ale nakonec je tento pocit trochu opustil a doufám, že v jejich myšlenkách bylo více svobody, že umění nemusí být dokonalé. Ukazatelem toho, že jsme si všichni tvoření užili, bylo to, že děti byly od hlavy až k patě pokryté flitry a já jsem šla do nejbližšího obchodu koupit nové ponožky, protože ty moje byly celé od lepidla a barvy. (…) 

Byl tam jeden vtipný moment. Když jsme dělali společnou práci, v jednu chvíli děti jen zaujalo sypání a lepení třpytek na dílo a dělení na barevné segmenty. Paní učitelka Ljudmila jen seděla trochu v šoku. Nakonec řekla: „Tohle je rozhodně svoboda snít, dělají si, co chtějí“.

      Lada Verbina, umělkyně

 

Umělkyně a její tandemová učitelka, škola, třída:

Evsevia Zyakina + Olga Getman – Bučanské Lyceum č. 3 (5. třída)

Lilya Petrova + Yulia Martsenyuk – Bučanské Lyceum č. 4 (8. třída)

Iryna Nalyvayko + Kateryna Ermachenkova – Lubjanské Gymnázium č. 7 (5. a 6. třída)

Yulia Makogon + Ljudmila Negoda – Havrylivská ZZSO č. 8 (6. třída)

Daria Molokoedova + Iryna Romanenko – Vorzelské Lyceum č. 10 (7. třída)

Iryna Loskot + Svitlana Arkhipova – Zdviživské Gymnázium č. 14 (5. – 7. třída)

Lada Verbina + Lyudmila Shiyan – Synyakivské Lyceum č. 15 (4. třída)

 

Na vedení projektu v roce 2026 spolupracovaly:

Romana Bartůňková – vedoucí projektu Umělci po škole v ČR a na Ukrajině

Naděžda Noviková – koordinátorka projektu na Ukrajině, kurátorka výstavy

Bohdana Kolenová – administrátorka projektu a produkce