first part of logo 'Máš' second part of logo 'umělecké' third part of logo 'střevo' forth part of logo '?'
CZ EN SK HU DE

Přes léto zrušíme vstupné

Marka Pokorného na pozici ředitele Moravské galerie nahradil Jan Press. Dokáže překročit stín svého bývalého nadřízeného, uspět při vyjednávání o státní podpoře a více se zapojit do brněnského veřejného prostoru?

Rozhovor s novým ředitelem Moravské galerie

Do funkce ředitele Moravské galerie jste nastoupil  k prvnímu dubnu a vystřídal jste tak téměř po deseti letech Marka Pokorného. Výběrové řízení bylo poměrně dost kritizováno, především samotnými pracovníky galerie. Jak jste ho prožíval vy osobně? Vnímáte ho jako dostatečně transparentní?

Výběrové řízení bylo otevřeno všem: o místo ředitele se mohl ucházet každý, kdo chtěl. Za svého působení v Moravské galerii jsem ji mohl poznat po stránce provozně-ekonomické, programové, odborné i personální. V okamžiku, kdy se Marek Pokorný rozhodl skončit, tak jsem výběrové řízení na pozici ředitele vnímal jako přirozenou výzvu pro mé další působení v této instituci.

Za sebe můžu s čistým svědomím říct, ze jsem jediný náznak netransparentnosti nezaznamenal, s nikým jsem se před výběrovým řízením a ani v jeho průběhu nesešel, ani nikde neloboval a stejně tak jsem nebyl vystaven žádnému nátlaku. Výběrové řízeni bylo otevřené pro nejširší spektrum zájemců, dalo se tak očekávat, že se zde mohou setkat dva extrémy – respektovaný odborník bez manažerských schopností a úspěšný businessman z nějaké známé společnosti bez znalosti fungování muzea umění. To, že byl vybrán kandidát z Moravské galerie, je zárukou kontinuity a určitě i dobrou zprávou –  Moravská galerie má v sobe dostatečný potenciál, který je možný přetavit do dlouhodobé vize.

 

Je veřejným tajemstvím, že vaši kandidaturu podporoval právě Marek Pokorný. Jak si vysvětlujete vlnu nevole, kterou vaše zvolení (a málo průhledný způsob volby) vyvolalo u některých zaměstnanců galerie (řada zaměstnanců MG podepsala petici „Za nový konkurz na ředitele Moravské galerie v Brně“)? Je za tím jen snaha o větší transparentnost výběrového řízení nebo (otevřeně nedeklarovaná) kritika vaší osoby?

Moji kritici mají pravdu v tom, že jsem po celou dobu byl loajální ke svému zaměstnavateli, přitom jsem však řadu rozhodnutí dokázal ovlivnit a prosadit. Pro mě je zcela podstatné vidět fungovaní Moravské galerie v souvislostech a u petice se ukázalo, že řada petententů sledovala zcela odlišné, individuální cíle. Někdo si chtěl dělat vlastní projekty, jinému se nelíbil způsob vypsání výběrového řízení, jiný skutečně nepřímo kritizoval předchozí řízení Moravské galerie, další se obával změn, které jsou nezbytné pro nastartování nové střednědobé koncepce, jiný mi prostě nevěřil nebo jen záviděl. Uvědomil jsem si, jak křehké jsou vztahy mezi lidmi a jak rychle se šíří negativní zprávy. Do určité míry petice fungovala jako hromosvod pro průchod nahromaděných frustrací. Velmi jsem si vážil postojů těch, kteří se nenechali strhnout, ale i těch, kteří si uvědomili, že anonymní forma veřejného protestu není správné řešení, když se dá o věcech mluvit přímo. Za tím vším jsem udělal tlustou čáru a s těmi, kdo chtějí, začínáme společně znovu.

 

Z vašeho projektu, se kterým jste se do výběrového řízení přihlásil, vyplývá, že budete pokračovat ve stěžejních projektech, které nastartoval váš předchůdce. Pokorný se v nedávném rozhovoru vyjádřil o svém působení jako o snaze „udělat ve všech sférách standardně fungující muzeum“ a ve výsledku nepřikládat žádné oblasti přednost. Budete pokračovat i v této, leckdy kritizované, politice, nebo nabídnete přece jen razantnější způsob práce?

Ve stěžejních projektech, které nastartoval Marek Pokorný, budu pokračovat jednak proto, že jsem se na jejich výběru již výrazně podílel, ale také protože posouvají těžiště od externích kurátorů k projektům interních kurátorů. Projekty budou řešeny v širších týmech, čímž bude zaručena dostatečná otevřenost i sebereflexe. Způsob fungovaní uvnitř galerie se výrazně promění, protože chci posílit kompetence, ale i odpovědnosti vedoucích pracovníků.

 

Jaká slabá místa nacházíte ve strategii Moravské galerie? Jste spokojený se současným stavem využití galerijních budov nebo s vytížením a prací vlastních kurátorů?

Marek Pokorný nechal řadu rozhodnutí na budoucím řediteli. Prostor pro inovace je velký a týká se jak využití hlavních budov, tak práce kurátorů. Něco se dá vyřešit okamžitě a jednoduše, jenom proto, ze se na to podívá někdo jiný novýma očima. Jiné záměry budou předmětem střednědobé koncepce.

Pro příklad prvních změn mohu uvést fakt, že o Muzejní noci otevíráme Místodržitelský palác veřejnosti, nevýstavním aktivitám, nebo že nyní připravuji organizační změnu, abych kurátorům vytvořil lepší podmínky pro realizaci vlastních výstav. Z dlouhodobějšího pohledu si hodně slibuji od kurátorů Uměleckoprůmyslového muzea. Výstava Tiché revoluce uvnitř ornamentu externí kurátorky Lady Hubatové-Vackové ukázala atraktivitu užitého umění. Věřím, ze když se nám podaří výstavně více propojit sbírky užitého umění se současným designem, tak se nám odmění nejen návštěvníci, ale budou se nám i lépe získávat finanční zdroje v privátním sektoru. To stejné může i platit o proměně parametrů Bienále grafického designu.

 

Moravská galerie je závislá především na státní finanční podpoře. Pokud má dojít k debatě (např. o navýšení této podpory), je nutné vstoupit do politického prostoru. Pro ředitele takovéto instituce se to zdá být naprosto nezbytné. Jak jste na tento fakt připravený a jakou strategii pro případná jednání chystáte?

Do tohoto prostoru samozřejmě chci proniknout a myslím, že jsem již učinil kroky, které signalizují změnu. Předně je to způsob využití Místodržitelského paláce, jeho otevření pro aktivity spojené s životem ve městě, do něhož mohou vstupovat různé neziskové organizace. Tím přímo podporujeme živou kulturu, jelikož vytváříme podmínky pro její realizaci. Od tohoto přístupu se rovněž odvine jednání o finanční podpoře. Společně se zřizovatelem hledáme také vhodný model financování rekonstrukce Místodržitelského paláce. Rekonstrukci za čtyři sta milionů korun nelze ze státního rozpočtu financovat v horizontu dvou let, je třeba to rozložit do delšího termínu.

 

V jistém smyslu mi u Moravské galerie schází větší zapojení do veřejného prostoru samotného Brna. Myslím tím angažmá v diskusích o společenských, sociálních i kulturních problémech. Domníváte se, že má galerie stát spíše stranou a nechat to na místních organizacích, nebo se do nich výrazněji zapojíte? Může se galerie stát v budoucnu i jakýmsi arbitrem, který se jasně vyjadřuje k těmto problémům?

I když příspěvek dostáváme ze státních prostředků, převážnou část kulturních služeb poskytujeme v prostoru Brna, proto nemůžeme stát bokem lokálních sociálních a kulturních problémů. Zapojení se do městského prostoru můžeme vnímat ve dvou rovinách. Marek Pokorný prošlapal cestu na kraj i na město a zajistil podporu pro jednotlivé projekty, mluvil s regionálními politiky o kulturní politice. Za sebe bych chtěl více akcentovat skutečnost, že Moravská galerie sídlí v Brně a tím na sebe bere i určitou spoluodpovědnost za kulturní rámec města. Připravujeme kampaň, kterou o tom chceme vyslat signál. Myslím, že programovým nastavením můžeme ovlivnit to, zda se prostor muzea umění a s ním historické centrum města stane místem pro setkání a trávení času. Do této kampaně by mohly být postupně zapojeny kavárny a některé městské příspěvkové organizace.

 

Moravská galerie sídlí na křižovatce mezi Prahou, Bratislavou a Vídní. Zdá se mi tento fakt málo využitý, nedochází k výraznější spolupráci s galeriemi v těchto městech. Mohl by možná existovat společný informační systém, konkrétnější spolupráce na projektech – podobných aktivit by se jistě objevila spousta. Souhlasíte?

S různými muzejními institucemi ve všech zmiňovaných městech pochopitelně spolupracujeme. Vždy však záleží na daných podmínkách a příležitostech. Určitě by veřejná deklarace společných zájmů s těmito institucemi hrála svou důležitou roli pro jednání i na jiných úrovních. Domnívám se, že si vzájemně nemůžeme konkurovat, naopak, spolupráce je v současných ekonomických podmínkách pro životaschopnost jednotlivých institucí nezbytná.

 

Jak vnímáte současný vývoj ve státních galeriích ve světě? Nacházíte nějaké zajímavé aspekty jejich fungování, které budete chtít do galerie začlenit? Mám na mysli např. větší zapojení veřejnosti do chování a podoby instituce, tendenci rozšiřovat tradiční galerijní prostor o nové aktivity, ale i snahu nabízet více možností volného vstupu, nebo placený vstup dokonce zcela odstranit?

Skoro všechna světová muzea se musela a musí vypořádávat s ekonomickou krizí. Přestože neexistuje jednotný recept na úspěch, jsou známé strategie světových muzeí, které mohou změnit optiku nazírání veřejnosti na dotyčnou instituci. Předně jde o odstranění některých překážek a vstupné ve stálých expozicích mezi ně rozhodně patří. Rozhodli jsme se přes léto zrušit vstupné do stálých expozic.

 

To je potěšující informace. Zapadá podle vás současná podoba MG do představy o moderní galerijní instituci pro 21. století?

Na tuhle odpověď si prosím ještě počkejme.

 

Jan Press (nar. 1976) nastoupil do Moravské galerie v roce 2008 na pozici projektového manažera, od roku 2010-2012 působil jako vedoucí sbírek a v loňském roce zastával funkci vedoucího odboru ekonomiky a provozu MG. Místo ředitele převzal po Marku Pokorném, který ke 30. listopadu 2012 na vlastní žádost působení v MG po osmi letech ukončil. Press vystudoval na Masarykově univerzitě v Brně muzeologii a dějiny umění. Před nástupem do Moravské galerie působil v brněnském Diecézním muzeu.

(publikováno na artalk.cz, 2013)